Úvodní stránka Rozhovor s... Boccista Radek Procházka vyhrál mistrovství Evropy pro tetu
Boccista Radek Procházka vyhrál mistrovství Evropy pro tetu PDF Tisk Email
ostatní - Rozhovor s...
Redakce: Alice N. Tejkalová   
Úterý, 07 Červenec 2009 10:05
Radek Procházka je prvním Čechem, který se stal mistrem Evropy v boccie. Není to ale jeho první úspěch, na mistrovství světa v Riu de Janeiru v roce 2006 byl dvakrát čtvrtý (jednou v soutěži párů s Ladislavem Kratinou) a také s Kratinou získal na loňských paralympijských hrách v Pekingu bronzovou medaili. Jeho parťák pak ale ukončil kariéru, aby se mohl víc věnovat rodině, takže od letoška čerstvě přijatý student Mendelovy univerzity v Brně závodí s jinými spoluhráči - Leošem Lacinou a Simonou Kadlecovou. I s nimi dosáhl na čtvrté místo, tentokrát na právě skončeném ME v Portugalsku. Hlavní byl ale jeho triumf v kategorii jednotlivců BC 4 (nespasticky postižených vozíčkářů).

Jak byl doma přivítán čerstvý mistr Evropy?
Čerstvý mistr Evropy?? Zatím mi to ani nějak nedochází. Přivítání bylo skromné, přijela delegace z Teplic (Irena Hybšová, Pavla Přistoupilová a pan Hybš) a pogratulovali mi. Večer jsem jel za sestrou a švagrem a popíjeli jsme portské víno.

Mohl bys našim čtenářům popsat svoji cestu turnajem?
Hned první den hraní jsem začal marodit (bolelo mě v krku a byl jsem malátný). První se hrály zápasy párů, tam se nám vedlo docela dobře, možná nad očekávání. Vyhráli jsme skupinu a postupovali jsme rovnou do semifinále proti Portugalcům. V zápase jsme tahali pořád za kratší konec, projevila se nováčkovská daň (Simona s Leošem kazili…) a prohráli jsme po nerozhodném zápasu ve třetí směně 4:7. O třetí místo jsme se utkali s maďarským týmem, který nás porazil. Zase brambora...to jsem se cítil hodně špatně (protože podobnou situaci jsem zažíval v Brazílii, a hlavně jsem věřil, že na to máme...).

Do turnaje jednotlivců jsem nastupoval společně ve skupině s Francouzkou, Slovákem a mou oblíbenou Španělkou Amparou. Skupina se hrála dva dny a já jsem postupoval z prvního místa po výhře nad Amparou 8:2. A narazil jsem v pavouku na Simonu Kadlecovou, která postupovala na skóre. Poslední čtyři zápasy (osmifinále, čtvrtfinále, semifinále a finále) se odehrály v jeden, poslední hrací den.
K tomu jsem se od Verči (přítelkyně Radka Procházky, pozn. AT) ráno dozvěděl, že nám umřel hodně blízký člověk, Verčina teta. Do zápasu se Simčou jsem šel v nervech, protože jsem věděl, že hraje dobře a že mě zná. Tento zápas byl těsný, dělal jsem chyby, ale vyhrál jsem. Celý den jsem hrál s tím, že jsem chtěl vyhrát nějakou medaili pro tetu... Po dalším těsném vítězství s Maďarem, který hrál hodně dobře, jsem v semifinále narazil na Slováka Ďurkoviče (u kterého jsem si věřil, že bych mohl postoupit) a po výhře 8:1 jsem šel na Pereiru.

Věřil sis ve finále na Pereiru?
Po zápase se Slovákem to ze mě všechno spadlo, a i když jsem se cítil hodně unaveně a dozvěděl jsem se, že mi někdo ukradl z batohu v šatně 50 euro, tak mi bylo pořád krásně. Do finálového zápasu jsem šel s tím, že nemám co ztratit. Byla tam hodně dobrá atmosféra, měl jsem velký kotel složený z Čechů, Slováků, Angličanů, Řeků, Španělů a všichni fandili mě, protože Portugalce moc nemají rádi. Zápas byl jeden z nejhezčích, který jsem kdy hrál...no a na konci byly slzy.

Jak se změnila tvoje příprava, když jsi přestal trénovat s Láďou?
Má příprava se změnila jen v tom, že jsem se připravoval v Brně místo v Nové Pace a že jsem si koupil nové koule, které jsem nemusel vařit, roztloukat a tak. Jinak jsem trénoval stejně.

Alice Tejkalová
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting