Úvodní stránka Glosy a komentáře Český svaz tělesně postižených sportovců dělí jediný krok od určení, že je členem Českého paralympijského výboru
Český svaz tělesně postižených sportovců dělí jediný krok od určení, že je členem Českého paralympijského výboru PDF Tisk Email
ostatní - Glosy a komentáře
Redakce: Alice N. Tejkalová   
Středa, 23 Prosinec 2009 21:43
Před čtyřmi lety jsem poznala člověka, o kterém by taky měli napsat knihu Frajer. Soudce obvodního soudu pro Prahu 6 Jiřího Škrhu. Sarkastický, ale spravedlivý, jako soudci v amerických filmech. Stejně jako v těhle filmech se pak našli tací, kteří Škrhu ošklivě pomlouvali. Po dlouhých čtyřech letech ale daly soudci Frajerovi za pravdu Ústavní i Nejvyšší soud ČR. Je to příliš pozdě, nebo přesně jako v mém milovaném Matlockovi za pět minut dvanáct? Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 21. října 2009 totiž ruší rozsudek Městského soudu v Praze z května 2006 a věc (spor mezi ČPV a ČSTPS, zda svaz tělesně postižených je, nebo není členem ČPV) vrací právě Městskému soudu, s tím, že je „odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu“. A co dovolací (Nejvyšší) soud konstatoval? „Projev vůle učiněný předsedou žalobce (Janem Nevrklou z ČSTPS, pozn. red.) tak nemohl způsobit zánik členství žalobce i z důvodu absence oprávnění jednajícího.“ Neboli – Český svaz tělesně postižených nikdy z ČPV nevystoupil, protože jeho předseda neměl k tomuto jednání mandát, jak konstatoval již v roce 2005 Jiří Škrha. Nemá cenu zastírat, že tohle je absolutně převratná událost.    

Pokud chcete, reportáž od obvodního soudu najdete zde a zde, reportáž od městského soudu je  tady. Městský soud, který ve sporu vystupoval jako soud odvolací, odmítl interpretaci soudce Škrhy, žalobu na určení, jestli svaz je, nebo není členem ČPV zamítl, a alibisticky řekl, že stát nemá právo zasahovat do činnosti občanských sdružení.
 
O rozsudku jsem tehdy napsala: „Výrok soudu tedy neznamená, že by ČSTPS automaticky nebyl členem ČPV, když předtím soud určil, že je, a odvolací soud nyní původní žalobu zamítl. Předsedkyně senátu navíc výslovně řekla, že není důvod rozsudek zrušit, pouze ho změnila. Senát neřešil problematiku členství, ale systémový problém, kdy stát může, nebo nemůže zasahovat do sporů občanských sdružení. Žalobu zrušil pouze z důvodu její "systémové" problematičnosti. Situace ohledně členství je tedy stejně patová jako před vynesením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6.” 
 
Poté mě kontaktovali někteří představitelé ČPV i jeho sdružených svazů, kteří se mě snažili přesvědčit, že nemám pravdu, protože tomu nerozumím. Na tomto místě tedy jednak děkuji dr. Zoubkovi, který nás učil občanské a trestní právo, jednak vyzývám pány telefonisty a setkávače, aby si doplnili vzdělání. V manažerských funkcích i po případné změně zaměstnání se jim to jistě bude hodit.
 
Český svaz tělesně postižených sportovců podal proti rozsudku Městského soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ten držel alibistickou linii a rozsudky obou soudů zrušil, řízení zastavil a vše postoupil Českému paralympijskému výboru k „dalšímu řízení“. Věc se tak naprosto zacyklila. Těžko čekat, že instituce, která „s pochopením přijme“ něčí vystoupení, bude chtít situaci jakkoliv řešit, a to i přesto, že soudce Škrha jí u obvodního soudu vysvětlil, že předseda svazu neměl mandát jakékoliv vystoupení uskutečnit.
 
Proto ČSTPS podal stížnost k Ústavnímu soudu, který 23. dubna 2009 rozhodl, že tato stížnost byla oprávněná a rozsudek Nejvyššího soudu zrušil. „…dovolací soud porušil čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. právo na tzv. spravedlivý proces…“ píše se mimo jiné v nálezu Ústavního soudu.
 
A v zatím posledním kole zdánlivě nekonečného sporu Nejvyšší soud 21. 10. 2009 v rozsudku, kde Jana Nevrklu systematicky nazývá Janem Nevrkalem, vrátil spor k Městskému soudu v Praze s tím, že ten by měl být vázán jeho právním názorem, jak už jsem citovala v úvodu textu. Co to znamená? To znamená, že by i Městský soud měl po čtyřech letech dát za pravdu Jiřímu Škrhovi.

Nicméně, jak je známo, právo je „kulaté“, a je možné, že budeme svědky dalšího „šalamounství“. To by mi přišlo nesmírně smutné. Stav českého paralympijského hnutí je již několik let tristní a handicapovaní sportovci by si zasloužili lepší funkcionáře než ty, kteří tohle všechno kvůli svému egoismu a mocichtivosti zavinili. Třeba pak bude chtít i víc lidí sportovat, když budou vědět, že se jim nikdo nebude snažit (tentokrát imaginárně) lámat páteř, případně si je brát jako živé štíty ve snaze udržet si pohodlné bydlo. Myslím, pánové, že z Vaší strany nastal čas udělat pá pá.
 
Alice Tejkalová

P. S.: Aby mě zas někdo nenařknul, že teď vyzývám k návratu Jana Nevrkly. To v žádném případě, i jeho považuju, ve shodě se soudcem Škrhou, za zodpovědného za danou situaci. Pokud vím, tak také některým lidem avizoval, že chce jen celou záležitost dořešit, a pak dát prostor jiným. Tak by to měl dodržet. Ostatně, dnes svolal na 20. února 2009 valnou hromadu svého svazu.
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting