Úvodní stránka Vancouver 2010 Česká stopa ve Vancouveru: spokojenost i výzvy do budoucna
Česká stopa ve Vancouveru: spokojenost i výzvy do budoucna PDF Tisk Email
sporty - Vancouver 2010
Redakce: Alice N. Tejkalová   
Úterý, 23 Březen 2010 11:06
Česká stopa na desátých zimních paralympijských hrách ve Vancouveru nebyla z nejsilnějších, ale rozhodně potěšila. Na svazích ve Whistleru komplikovalo sjezdařům život počasí. Sedící muži zaznamenali nepříliš výrazné výsledky – Oldřich Jelínek byl 23. ve slalomu a 24. v super G, Radim Kozlovský 28. jak ve slalomu, tak v super G.To Stanislavu Loskovi se mezi stojícími lyžaři dařilo daleko lépe. Jednačtyřicetiletý sportovec, který se mezi světovou elitou drží neuvěřitelných 17 let, se postupně zlepšoval: 14. skončil ve slalomu, 13. v obřím slalomu a 12. v superkombinaci. Pro bronzového medailistu z her v Lillehammeru v roce 1994 znamenal Vancouver nadmíru vydařenou paralympiádu. Dařilo se také sledge hokejistům – po prohrách ve skupině s pozdějšími finalisty z Japonska a Spojených států amerických, porazili Korejce 4:2.  

Pak v souboji třetího ze základní skupiny B a čtvrtého ze skupiny A s velkým štěstím zvítězili 3:2 po samostatných nájezdech nad Itálií díky brance Erika Fojtíka, když v zápase ztratili vedení 2:0. A nakonec vyhráli v prodloužení zásluhou gólu Michala Geiera 2:1 zápas opět s Koreou o páté místo, stejnou příčku, kterou se jim podařilo vybojovat na mistrovství světa v Ostravě v roce 2009.
 
A to nejlepší na konec. Největší medailovou nadějí 20členné české výpravy, největší v historii, byla studentka žurnalistiky Anna Kulíšková. Jednu paralympijskou medaili už měla, ještě s tatínkem Martinem jako trasérem bodovala v super G v Turíně druhým místem mezi zrakově handicapovanými. Ve Vancouveru se, už s trasérkou Michaelou Hubačovou, potýkala s počasím i kopcem a vybrala si hodně smůly, například při pádu při sjezdu. Ale v superobřím slalomu přišla sladká, bronzová odměna – jediná česká medaile na paralympijských hrách ve Vancouveru.

X. zimní paralympijské hry lze hodnotit z českého pohledu jako úspěšné, přesto je podle mého názoru na čem pracovat. V prvé řadě při pohledu na profily lyžařů (s výjimkou Anny Kulíškové) a části sledge hokejistů je zřejmé, že v době příštích her v Sochi už bude řada české výpravy ve věku, kdy se na medaile dá (soudě podle výkonnosti a věku zahraničních sportovců), jen těžko pomýšlet. Proto by se při děkování týmu nemělo zapomínat ani na děkování všem lyžařským klubům a také sledgehokejovým oddílům v Česku. Právě v nich se totiž dnešní reprezentanti učili lyžovat a bruslit a právě těmto klubům a týmům spočívá na bedrech velký úkol - nabalit na sebe mladé sportovce, aby pramen pro reprezentaci nevyschl.

U sledge hokejistů navíc vidím velkou výzvu pro trenéra - zajistit v zápasech na významných turnajích, aby se tým individualit z jednotlivých klubů naučil hrát jako tým, respektovat taktické pokyny a aby hráči ve vypjatých momentech nespoléhali víc sami na sebe než na to, co mají hrát, jak to občas (také chybně) můžeme vidět v lize. Tak jsem to na vlastní oči viděla v Ostravě, a tak to, podle všeho, podle onlajnů psaných i obrazových, vypadalo i ve Vancouveru.
 
Alice Tejkalová
 
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting