Úvodní stránka Lukostřelba Někteří lidé se bojí, aby návrat mentálně handicapovaných sportovců na paralympiádu, nebyl destruktivní
Někteří lidé se bojí, aby návrat mentálně handicapovaných sportovců na paralympiádu, nebyl destruktivní PDF Tisk Email
sporty - Lukostřelba
Redakce: Alice N. Tejkalová   
Pátek, 28 Květen 2010 23:17
Markéta Sidková toho na svůj věk dosáhla dost. Třiadvacetiletá lukostřelkyně na vozíku je jednak úspěšnou sportovkyní, jednak se jí podařilo rychle zapadnout do sportovní politiky. Členkou Rady sportovců Mezinárodního paralympijského výboru (MPV) je teprve od paralympiády v Pekingu, a už si ji výbor vybral jako skrutátorku (dohlížela na všechna hlasování) pro svoji valnou hromadu v Kuala Lumpur, a ještě se zúčastnila, téměř v absolutním (neúmyslném) utajení pro média, zimních paralympijských her ve Vancouveru. Jako předsedkyně volební komise pro volby do Rady sportovců MPV. Markétu není kvůli jejímu velkému vytížení (kromě sportu a funkcionaření se věnuje také studiu na vysoké škole) lehké nadehnat. Nakonec jsme si na sebe našly čas teprve po jejím příletu z Madridu, kde od 14. do 15. května zasedala Rada sportovců.

Jak se ti přihodilo, že ses dostala na valnou hromadu Mezinárodního paralympijského výboru?
Napsali mi, že mě nominovali, a jestli s tím souhlasím. Tak jsem si řekla, že to může být dobrá příprava na Vancouver. V té době už jsem totiž věděla, že pojedu i tam.
 
Co bylo největší téma, které jste na valné hromadě řešili?
Návrat mentálně handicapovaných sportovců na paralympiády. Hlasování předcházela žhavá debata, ale pak hlasovala pro velká většina delegátů. Vím, že ta pravidla nejsou ještě zcela vybroušená, že se to bude ještě delší dobu rozvíjet, ale bylo nám řečeno, že stávající systém je natolik dobře fungující, že by vše mělo být v pořádku. Věřím, že jsou dost odpovědní na to, aby nedošlo opět k nějakým trapasům, nebo se neobjevili nějací podvodníci. Že to pro prezentaci paralympijského sportu nenapáchá víc škody než užitku. Samozřejmě někteří mají obavy, jak se to, že mentálně postižení jsou zpět, odrazí na počtu sportovců na paralympiádách.
 
To bude nepříjemné, protože bude třeba vyšetřit místa v některých sportech. Kvóta totiž nebude navýšena. Limit pro počet handicapovaných sportovců na hrách v Pekingu nebyl naplněn na sto procent, ať už to bylo proto, že země nevyslaly závodníky kvůli zraněním, špatným výkonům, nebo z jiných důvodů. Tím pádem, když nebylo dosaženo limitu, nejde ho rozšířit. Musí se počkat, jak to dopadne v Londýně. I když se samozřejmě může přijít na to, že v některých sportech by byl přírůstek mentálně postižených sportovců pro některé kategorie destruktivní a bude se uvažovat o nápravě, ale náznaky takového jednání zatím nejsou.
 
A jak ses stala předsedkyní volební komise ve Vancouveru? Předpokládám, že mezi „letními“ sportovci byl zrovna o tuhle destinaci velký zájem.
Ano, to byl. V podstatě jsme začali volební komisi řešit už na prvním společném zasedání v únoru 2009, tehdy jsem se ale nehlásila, nevěřila jsem si, že bych to zvládla. Ale chtěli jet oba plavci, jak Teresa (Perales, pozn. AT), tak David (Smetanine, pozn. AT), Alison z Hong Kongu i Heinz (Frei, pozn. AT) a Hans (Burn, pozn. AT).  Pak to na nějakou dobu zapadlo, a když to bylo znovu aktuální, tak už jsem se přihlásila také, a nakonec to dopadlo tak, že vzali mě a Alison. Ono to není její pravé jméno, jmenuje se jinak (Yu Chui Yee, pozn. AT), ale nechá si tak říkat. Terese se tehdy akorát narodilo miminko a David nemohl kvůli plaveckým závodům.
 
Kolik zástupců ze zimních sportů se volilo do Rady sportovců?
Tři. S tím, že bylo šest kandidátů, a každý volič musel tři z nich zaškrtnout. Bylo jedno koho, ale musel hlasovat pro tři lidi, jinak by byl lístek neplatný. Ve volební účasti jsme překonali o pár desetinek dosavadní nejvyšší účast u voleb na zimních hrách. Přišlo 79,9 % lidí, tedy 403 sportovci. A zvoleni byli znovu sledge hokejista Eskil Hagen a lyžařka Katarzyna Rogowiec. A poprvé kanadský sledge hokejista Todd Nicholson. Hodně se debatovalo o tom, jestli mají sportovci stejně jako třeba v Pekingu dostávat za účast u voleb dárek. Nakonec jsme rozdávali Sumiho jako přívěsek na klíče a je pravda, že pro některé lidi byl motivací právě on. Ale přišli i takoví, kteří věděli, o co se jedná, měli prostudované brožurky a šli opravdu hlavně volit. Ti pak byli mile překvapeni, že něco dostali.
 
Stihla ses kromě organizace voleb také podívat na závody a soutěže?
Původně jsem chtěla stihnout všechny sporty, a to se mi nakonec nepodařilo. Volební box jsme měli v jídelně, což bylo fajn, protože jsme byli viditelní, ale po prvních dnech jsme zjistili, že nemáme dobrou pracovní dobu a posunuli ji až od 12 hodin do večera. Takže čas na sport jsem měla jen dopoledne za cenu, že jsem musela hrozně brzo vstávat. Ale stihla jsem alpské lyžování, cross country, bohužel ne biatlon, no a taky jsem byla na jednom sledgehokejovém utkání našich proti Američanům. Byla jsem totiž ve vesnici ve Whistleru, kde bylo víc sportovců, a Alison měla na starost Vancouver.
 
Tvůj program působí hodně nabitě a zdá se, že děláš hodně zajímavých věcí. Jsi spokojená s prací v Radě sportovců?
Spokojená jsem. Někdy je sice období, kdy to je takové hodně nahuštěné a časově náročné, ale jinak je to zajímavá práce. Byla jsem od začátku smířená s tím, že nemáme žádné velké pravomoci, nemůžeme přímo rozhodovat a fungujeme spíš jako poradní hlas. Spousta věcí nejde tak pružně, jak by si představovali někteří sportovci, kteří se na mě obracejí po mailu a chtějí vše vyřešit hned. Po téhle stránce je to takové nepružné, ale práce jako taková určitě smysl má.
 
I když lepší by bylo, kdyby všichni byli jako Todd a Bob (Balk, předseda Rady, pozn. AT), tedy lidé, kteří s vrcholovým sportem skončili, nebo končí. Mohou si na Radu vyšetřit víc času. Když mám ještě k tomu stíhat studium a sport, tak jsem často pod velkým tlakem. Je sice fajn, že jako aktivní sportovec máte šanci vidět do zákulisí, ale lépe se pracuje těm, kdo už mají větší část kariéry za sebou. Je vidět, když třeba mají někteří členové víc soutěží za sebou, nebo jiné povinnosti, to se třeba na dva tři měsíce odmlčí, a pak přijde omluva. Nebo třeba nestíhají účast na zasedáních.
 
Alice Tejkalová
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting