Úvodní stránka Cyklistika Stříbro cyklisty Lachmana ze Soulu - jediná předrevoluční medaile, na kterou si média občas vzpomenou
Stříbro cyklisty Lachmana ze Soulu - jediná předrevoluční medaile, na kterou si média občas vzpomenou PDF Tisk Email
sporty - Cyklistika
Redakce: Alice N. Tejkalová   
Pátek, 17 Srpen 2012 08:17
V roce 1988 se letní paralympijské hry poprvé od roku 1964 vrátily opět na stejné místo jako hry olympijské, do korejského Soulu. Nechyběl u toho ani reprezentant Československa Josef Lachman, přestože podle dobového tisku měl se svým startem namále, funkcionáři ho nechtěli pustit. Svou obětavostí a odhodláním ale získal mocného přímluvce, zastal se ho oficiální deník strany a vlády Rudé právo, který 13. července 1988 publikoval text Jiřího Stýbla nazvaný O vůli a touze, v němž se například píše:

„Skromný člověk, povoláním autoklempíř, trénuje ve svém volném čase. Na těch několik závodů, které absolvoval, si vzal dovolenou a jen poprvé nepřevzal pohár. Ryzí amatér s obrovskou vůlí a jasným cílem: dokázat svými výkony, že jeho účast na olympiádě invalidů by byla důstojnou reprezentací československého sportu. (...) Na závody jezdí v rámci družebního styku TJ Lokomotiva Praha a na ty první dva, loni a předloni, si požádal o devizový příslib. Až letos by snad mohl oficiálně reprezentovat na olympiádě invalidů. Ta však v Soulu začíná až týden po skončení hlavní olympiády… J. Lachman o tom říká: ‚Zatím nic konkrétního nevím, jen to, že se o mojí účasti jedná. Od Šárky Pitákové, která pracuje jako sekretářka na Svazu invalidních sportovců ÚV ČSTV jsem se dověděl, že vedení ÚV ČSTV zajímalo, jaké náklady by si moje účast vyžádala. Současně s olympiádou invalidů proběhne v Soulu lékařský kongres, kterého by se snad měl zúčastnit také někdo z Československa. Ale to všechno je předběžné, asi ještě není rozhodnuto. Pokud bych měl do Soulu jet, byl bych rád, kdyby mohl jet i můj trenér, s nímž se i přes tyhle nejasnosti na olympiádu připravujeme a najezdíme měsíčně v průměru kolem 1500 kilometrů.'"

Českoslovenští soudruzi se nakonec uvolnili Josefa Lachmana vyslat a umožnili mu tak získat v silničním závodě na 60 kilometrů (čas 1:38:33,91) o pouhých 41 setin vteřiny za vítězným Kanaďanem Deanem Dwyerem stříbrnou medaili. Jedná se o jediný cenný kov, který bývá z "předrevoluční" paralympijské historie českými médii dodnes občas připomínán. Zároveň je pro čtenáře současných sportovních rubrik nesmírně zajímavé, jak rovnoprávně tehdy bylo se sportem handicapovaných nakládáno ve srovnání s dneškem. Cyklistova forografie zdobila titulní stranu Československého sportu hned vedle fotky mistra světa v kulturistice Pavla Jablonického, oběma jsou v rozhovoru kladeny obdobné otázky, žádné bažení po tom, jak se Lachmanovi stal úraz, tak jak to známe dnes...

Alice N. Tejkalová

Příště: letní paralympijské hry v Barceloně
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting