Úvodní stránka Glosy a komentáře 11 medailí a 42. místo v pořadí národů, vítejte v paralympijské realitě
11 medailí a 42. místo v pořadí národů, vítejte v paralympijské realitě PDF Tisk Email
ostatní - Glosy a komentáře
Redakce: Alice N. Tejkalová   
Neděle, 09 Září 2012 22:25
Jedenáct cenných kovů, jen jediné zlato, šestkrát stříbro a čtyřikrát bronz, taková je bilance České republiky po letních paralympijských hrách v Londýně. V součtu to znamená 42. příčku v pořadí národů, vůbec nejhorší po roce 1989. Dosavadním "dnem" bylo 36. místo na hrách v Atlantě s deseti medailemi. Část cenných kovů by šlo dohnat, kdyby se nadivoko a bez jakéhokoliv logického klíče nesmyslně neslučovaly kategorie, výrazně by si polepšili atleti, lépe by na tom byli i cyklisté. I tak tu ale pořád ještě zeje pořádná propast za nejlepší desítkou. Čím to je?


Jaroslav Křeček, šéf přípravného týmu pro tyto hry, si podle online přenosu z tiskové konference před odletem stěžoval na peníze. Český paralympijský sport jich prý má od státu málo, na rozdíl od zahraničních konkurentů. Fajn, ale to tu bylo vždycky, a přesto se dařilo držet krok. Jeden by řekl, že ubylo sponzorských peněz, ale kdo by se divil, po všech těch šťouchanicích kolem, ve kterých visí rukou svornou a nerozdělnou jak lidé z Českého paralympijského výboru, tak z Českého svazu tělesně postižených sportovců. Kdo by sázel na produkt, který má tak poškozenou pověst? Jedině někdo, kdo má peněz dost a nezáleží mu na tom, jak bude prezentován, nebo altruista, kterému je líto sportovců ve funkcionářských válkách. Obojích ale, zdá se, v dnešní době ubylo.

Peníze nicméně nejsou hlavní problém, tím podstatným jsou ti, na které by měly být, tedy sportovci. A tady se nemohou funkcionáři vymlouvat na nic, tady český paralympijský sport brutálně zaostává za zahraničím už od dob, kdy ještě bylo peněz dost. Chybí kvalitní a profesionální práce s mládeží, nováčky i zkušenými reprezentanty po jednotlivých sportech ("pytlíkování" po svazech je zoufalý relikt minulosti, vedoucí pouze k osobním antagonismům, absolutně neudržitelný do budoucna, na který se opakovaně upozorňuje už dobrých 12 let), vyhledávání potenciáních sportovců je nahodilé, nesystematické a nedostačující. Opakuju, že to není věc peněz, ale přístupu. Samozřejmě v "rekrutování" nepomáhají ani neutuchající spory, jak mi mnohokrát řekli nebo napsali lidé, kteří se v průběhu posledních sedmi let snažili začít sportovat. Situace je pro ně nepřehledná, prostředí nepřátelské. Jistěže ne všechno je špatné, a existuje i hodně opravdu pracovitých lidí, ale celkové klima dobré není.

Milí funkcionáři, milé funkcionářky, stály ty Vaše žabomyšárny za to, kam se dostal český paralympijský sport, kterému jste se vedle nich nezvládli plně a kvalitně věnovat? Poučíte se stejně jako po Atlantě?

Alice N. Tejkalová
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting