Úvodní stránka Rozhovor s... Badmintonistka Halka Bitmanová chce trénovat handicapované sportovce
Badmintonistka Halka Bitmanová chce trénovat handicapované sportovce PDF Tisk Email
ostatní - Rozhovor s...
Redakce: Alice Tejkalová   
Pátek, 07 Prosinec 2007 11:52
Halka Bitmanová je rentgenoložka, která přes dva roky pracuje jako lékařka v anglickém Lincolnu. V současnosti tráví dva týdny v Anglii, dva v Čechách.  Kromě toho ještě stále stíhá hrát i trénovat badminton, ve kterém patřila do širší československé špičky. Na mezinárodním turnaji, kterého se zúčastnil její mladší syn, poloprofesionální hráč, viděla poprvé handicapované badmintonisty a rozhodla se, že zkusí pro tento v zahraničí populární sport získat i Čechy. Při shánění zájemců, se kterým jí pomáhá i starší syn, který studuje speciální pedagogiku, se obrátila také na Handisport.cz, který Vám přináší její zajímavé vyprávění. Pokud byste se do badmintonu nadchli stejně jako Halka Bitmanová a její rodina, neváhejte, a napište na adresu Handisportu, mile rádi Vám na paní doktorku poskytneme kontakt. Jako motivace Vám může sloužit i skutečnost, že v Pekingu bude badminton jako ukázkový paralympijský sport, a pak jsou to do Londýna ještě čtyři roky, ve kterých se dá trénovat i natrénovat…

Jak jste se dostala k badmintonu?
K badmintonu jsem se dostala na konci střední školy. Rozhodovala jsem se, co dál, protože jsem celá léta dělala závodně atletiku. A pak, když jsem se hlásila na medicínu, tak jsem zjistila, že je při ní badmintonový klub. No a tak jsem atletiku po gymplu vyměnila za badminton, a protože jsem měla dobrou fyzičku z atletiky, tak jsem se poměrně rychle dostala do širší české špičky. Velice mě to chytlo a přivedla jsem k tomuto sportu i obě svoje děti.

Kdy jste začala trénovat?
Trénovat jsem začala v době, kdy bylo staršímu synovi asi deset, měli jsme s kolegou stejně staré děti, tak jsme se rozhodli, že založíme dětský badmintonový kroužek. Udělali jsme nábor mezi dětmi z okolních tříd, dneska je to nějakých třináct, patnáct let. Ze začátku to nebylo jednoduché, protože badminton není moc populární sport, není tak známý jako třeba fotbal či florbal, takže nám chodily děti z těchto „větších" sportů trochu přebrané, ale vybrali jsme si, vznikl jeden z největších mládežnických oddílů v republice  a během dalších let jsme vychovali řadu mistrů republiky v  žákovských a juniorských kategoriích,  z nichž   někteří dnes patří do české seniorské špičky. Postupně jsem se začala věnovat mladšímu synovi a jeho vrstevníkům, se kterými jsme se vydali do Evropy a začali objíždět mezinárodní turnaje. Trénování mě hrozně baví a než jsem odešla do Anglie, tak to pro mě byl druhý pracovní úvazek, ovšem provozovaný pouze jako koníček. Myslela jsem, že budu moci pokračovat i tam, ale bohužel v Anglii je to obtížnější. Na trénink dětí potřebujete určité pedagogické minimum. Takže trénuju, jen když jsem doma v Čechách.

Jak vás napadlo rozšířit badminton i mezi handicapované sportovce?
Popravdě řečeno, prvně mi to přišlo na mysl, když jsme začali trénovat v rámci sportovního centra mládeže ve Sportcentru v Praze Průhonicích, kde se řadu let pořádají turnaje tenistů-vozíčkářů. Osobně jsem se poprvé setkala s handicapovanými badmintonisty, když jsem byla před dvěma lety na turnaji v Birminghamu, kde se byli podívat angličtí badmintonisté vozíčkáři.  A tehdy mě napadlo, proč by se badminton na vozíku nemohl provozovat  i u nás, a začala jsem si přes internet zjišťovat, jak se vlastně hraje. Zjistila jsem, že existuje mezinárodní badmintonová federace handicapovaných, která byla založena v roce 1995 a v podstatě na každém kontinentu jsou státy, kde se badminton provozuje. V Evropě je jich asi patnáct, jsou tam třeba i Ukrajina a Rusko. Začala jsem se zajímat i o pravidla, která vychází z pravidel badmintonu Mezinárodní badmintonové federace a jsou upravena a přizpůsobena handicapovaným hráčům. Je třeba upravena výška sítě a není to jako třeba v tenise, kde síť zůstává ve stejné výšce. Dále jsou různé úpravy i velikosti hřiště, podle toho, jak jsou lidé handicapovaní: např. zda  jsou na vozíku nebo s amputovanou končetinou. Pravidla přesně klasifikují postižení, a  hráči jsou pak rozděleni do několika kategorií. Mohou mít také speciálně upevněnou raketu, pokud by ji nemohli dobře uchopit. Je to skutečně sport pro všechny.

Jak je to se spoluprací mezi handicapovanými a nepostiženými badmintonisty?
Registrovaní hráči jsou přes svazové organizace součástí Mezinárodní badmintonová asociace handicapovaných, v angličtině je to I.B.A.D.- International Badminton Association for Disabled. Ta je už několik let součástí  Mezinárodní badmintonové federace - BWF  a  jednotlivé svazy i hráči  mají její  podporu , což je dobře, protože díky tomu mohou jezdit třeba na různé turnaje, které federace pořádá. A také jsem teď četla, že vize je, aby se pořádaly společné turnaje zdravých a handicapovaných.  

Zkoušela jste badminton už nějakým handicapovaným lidem v České republice nabídnout?
Tady v Čechách to podle mě nikdo, kromě neslyšících, s badmintonem handicapovaných nezkoušel. Napsala jsem zatím několik mailů, jeden z nich i vám, psala jsem ale taky třeba organizaci postižených tenistů, protože tomu je badminton asi nejblíž, jestli by  nechtěl někdo z nich zkusit badminton , ale zatím se, kromě Vás, nikdo neozval. Nevím z jakého důvodu - snad jen proto, že se dosud nedostal k těm správným uším. Ještě jsem kontaktovala pana Lisého, který také pracuje s handicapovanými sportovci, a ten slíbil, že rozešle emaily, a badminton nabídne, tak uvidíme.

Jak by podle vás měly vypadat začátky badmintonu pro handicapované u nás?
Od 1. do 3. února pořádá náš oddíl - Sokol Meteor Radotín Praha mistrovství republiky dospělých. Pokud by se podařilo do té doby sehnat handicapovaného sportovce, který  by měl chuť si hru vyzkoušet, byla by možnost v podobě ukázkového vloženého zápasu handicapovaných hráčů třeba takto badminton předvést. Bude tam plno lidí, řada sponzorů i  funkcionářů, kteří se o badminton zajímají, takže by se sport handicapovaných mohl dostat víc do povědomí veřejnosti. Bude tam o to víc lidí, že příští rok bude v České republice 50. výročí založení badmintonu. A určitě řada z nás zná ve svém okolí někoho handicapovaného, kterému by mohla badminton nabídnout, kdyby věděla, že ho u nás někdo hraje. Předseda badmintonového svazu moje úsilí plně podporuje. Navíc bychom mohli do začátku zapůjčit i vybavení, aby si zájemci nemuseli hned kupovat kvalitní rakety nebo míčky, a přitom si mohli badminton vyzkoušet.

Kdo by postižené sportovce mohl trénovat?
Do trénování bych asi ze začátku nejspíše kromě sebe zapojila i svého staršího syna, který studuje speciální pedagogiku a taky hraje badminton, takže bychom mohli třeba jednou týdně s někým pracovat. Pokud by se našli zájemci, mohla bych se pokusit zajistit tréninkové prostory buď v Průhonicích, nebo ve škole, kde trénuje náš oddíl a kde je také bezbariérový přístup. Záleží na tom, jestli se najdou sportovci ochotní vyzkoušet zase něco nového. Otevřela bych ráda badminton všem handicapovaným, jen je potřeba, aby se sešli vždycky alespoň dva se zhruba  stejným postižením, aby jejich hra byla spravedlivá. Opravdu si myslím, že to je sportovní aktivita velice příhodná pro všechny věkové kategorie. Myslím že téměř každý někdy badminton, byť třeba jen tak na zahradě, zkoušel. Nutno ale říct, že ten výkonnostní je v podstatě úplně jiným sportem a rekreačnímu se vlastně podobá jen raketou a míčkem-košíčkem.
 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting