Úvodní stránka Rozhovor s... "Dobrý tým se vždycky rodí z dobré konkurence," říká reprezentační trenér českých boccistů Jiří Šimánek
"Dobrý tým se vždycky rodí z dobré konkurence," říká reprezentační trenér českých boccistů Jiří Šimánek PDF Tisk Email
ostatní - Rozhovor s...
Redakce: Adéla   
Středa, 01 Listopad 2006 11:38
Jiří Šimánek byl coby reprezentační trenér u všech dosavadních úspěchů českých boccistů. U bronzu Aleše Bidlase a Radovana Křenka ze světového poháru v novozélandském Christchurchi v roce 2004, třetího místa Křenka se Štefanem Pekarou na loňském ME v Portugalsku a naposledy před dvěma týdny u trojlístku čtvrtých příček na MS v Riu de Janeiru. Právě o posledním zmiňovaném sportovním podniku jsme si po jeho skončení povídali na Copacabaně.

Jako trenér jsi už absolvoval několik velkých akcí v boccie a můžeš srovnávat. Jak jsi byl spokojený s organizací mistrovství světa v Riu?
Brazilci jsou velice milí a přátelští lidé a v takovém duchu se i ten šampionát nesl. S organizací takovéhle akce ale asi moc zkušeností nemají. Už trochu netradičnější pojetí bylo, že se to odehrávalo na pláži ve stanu. Měli jsme trochu obavy o to, jaká bude podlaha, a trošku se nám potvrdily, protože podlaha nebyla rozhodně ideální a spoustě hráčů, i když je to podmínka stejná pro všechny, dělala potíže. Sociální zázemí u stanu také nebylo optimální.
Zase jsme ale ocenili obrovskou výhodu, kterou byl hotel přes ulici od stanu, protože odpadlo cestování, které na jiných šampionátech bylo, a bylo únavné a vyčerpávající trávit hodiny na cestě. Tady jsme si mohli odskočit do hotelu, kdykoliv jsme potřebovali. Dá se říct, že v jádru ten šampionát proběhl dobře a Brazilci ho zvládli.

Jak bys celkově zhodnotil českou výpravu na mistrovství?
Šampionát pro nás skončil obrovským úspěchem. Bohužel to byla čtvrtá místa, ale bezesporu je to velký úspěch. Samozřejmě jsme doufali, když už jsme tu možnost měli, že zacinká nějaká medaile, ale bohužel nám nepřálo štěstí, protože v takovýhle zápasech už rozhoduje právě i to, tak si asi budeme muset ještě chvíli počkat.

Jak bys popsal výkony v soutěži jednotlivců? Já myslím, že jednotlivci zahráli dobře, měl bych málo co jim vytknout. Konkurence je obrovská a ze 7 hráčů, kteří tu jsou, kromě jednoho všichni postoupili ze základních skupin. Dál se tolik nedařilo BC trojkám, ale i ten postup je úspěch a 4. místo Fandy Serbuse v kategorii BC2, kdy je to pro svět v podstatě neznámý hráč, tak to je úžasný úspěch. A i Michal Kořínek, který postoupil do nejlepší šestnáctky, je velký úspěch, nemluvě o klukách v kategorii BC 4, kteří udělali od loňska velký pokrok a Radek (Procházka, pozn. A. T.) to potvrdil tím čtvrtým místem.

Cos říkal družstvům?
Určitě bylo pozitivní, že jsme se tady mohli zúčastnit v takovém počtu. Chtěli jsme navázat na vcelku dobré umístění na mistrovství Evropy. V kategorii BC1, 2 týmů jsme možná očekávali trošičku víc, ale bohužel se nedařilo tak, jak bychom si představovali. Možná jsme trochu podlehli atmosféře, je to mladý tým a nemá takové zkušenosti, měli zatím za sebou jen mistrovství Evropy. Nedařilo se jim, jak očekávali, a skončili ve skupině. Určitě jsme od nich nějaké vítězství právě ve skupině očekávali a dá se říct, že výkony, které podávali v soutěži jednotlivců, v týmech nezopakovali.
O týmu BC3 platí téměř totéž, co jsem řekl o BC 1,2, prostě se jim nedařilo. Oni vlastně 10 roků táhli českou bocciu svými výsledky, jejich umístění se pohybovala do čtvrté příčky, získali i dvě medaile. Vlastně poprvé v desetileté historii se jim nepodařilo postoupit ze skupiny a nedařilo se jim, jak si přáli, takže samozřejmě trošku zklamání je, ale jak říkám, oni na to svým způsobem měli právo, protože 10 let táhli českou bocciu oni.
Tým BC 4 zaslouží absolutorium. To jsou kluci, kteří se tady prosadili do světové špičky. Hráli opravdu skvěle a jsou to kandidáti na medaili na jakémkoliv dalším šampionátu. Jejich hra byla výborná a musím znovu říct, že měli smůlu, že nezískali medaili. Je to opět tým, který má krátkou historii, zúčastnil se loni mistrovství Evropy, kde se mu nedařilo, ale za ten rok udělali kluci obrovský výkonnostní skok a tady to potvrdili. Nepodlehli nijak zvlášť tlaku, stresu ani napětí. Měli strašně těžkou skupinu, poslední zápas museli o dost vyhrát, měli nůž na krku, ale nepoložili se, zápas s Čínou vyhráli, jak potřebovali, po zásluze postoupili a postup potvrdili tím, že si zahráli o medaili, i když se jim to nakonec nepovedlo.

Co bys chtěl na přípravě svých svěřenců vylepšit? Máš nějaké nesplněné trenérské přání?
V České republice máme propracovaný systém soutěží, od loňska pořádáme i soutěže družstev, což je dobrá příprava pro týmy. Určitě by stálo za to zauvažovat nad tím, aby tady na šampionátu mohlo být ještě víc hráčů, aby mohl případně v soutěži družstev někdo vystřídat toho, komu se momentálně neda ří. Navíc mezinárodní zkušenosti jsou k nezaplacení a tlak, který je na hráče vyvinutý na mezinárodní soutěži, je velký a nedá se nasimulovat. No a také bych si přál, aby nám rostli další kvalitní hráči k těm, co tady jsou, protože dobrý tým se vždycky rodí z dobré konkurence.

Alice Tejkalová



 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting