Úvodní stránka Rozhovor s... Stříbrná paralympijská medailistka z her v Turíně Anna Kulíšková odpočívá na plachetnici
Stříbrná paralympijská medailistka z her v Turíně Anna Kulíšková odpočívá na plachetnici PDF Tisk Email
ostatní - Rozhovor s...
Redakce: Adéla   
Čtvrtek, 13 Duben 2006 19:16
S jedinou českou medailistkou ze zimních paralympijských her v Turíně zrakově handicapovanou lyžařkou Annou Kulíškovou (20) jsme si daly sraz ve foyer budovy Českého rozhlasu, protože jsme byly obě pozvány do pořadu HandyCamping, abychom vyprávěly o paralympiádě, kterou Anička zažila přímo a já zprostředkovaně. To, že byla Anička druhá v Super G, i jaké jsou její další skvělé výsledky, jako třeba titul vicemistryně světa ve sjezdu z roku 2004, jste se na Handisportu mohli dočíst už dříve, takže jsme si povídaly spíš o tom, co se vlastně za jejími úspěchy skrývá.

Jak jste se dostala k lyžování?
Lyžuju odmalička, protože oba rodiče byli lyžaři a my oba s bráchou lyžujeme od dětství. Závodně jsme s tátou začali před čtyřmi roky. Když česká výprava odjížděla na paralympiádu do Salt Lake City, tak my jsme začínali.

Byly pro vás motivací právě výsledky Kateřiny Teplé nebo Sabiny Roggie?
Určitě, ale tenkrát jsme nemysleli na paralympiádu nebo vyšší závody. Ještě předtím jsme s tátou zkoušeli běžky a nebylo jisté, zda zůstaneme u běžek nebo u sjezdovek, ale ke sjezdu nás to táhlo víc, takže jsme se rozhodli pro něj.

Jak vaše závodní začátky vypadaly?
První sezónu nás vzal svaz akorát na soustředění a závodit jsme začali až tu další, byli jsme na Evropském poháru, kde jsem pochopitelně skončila ke konci startovního pole. (usměje se) Pak se to postupně začalo zlepšovat.

Jak se proměnil váš trénink oproti začátkům?
Tréninků je víc, ale určitě ne tolik, kolik by jich mělo být. Na podzim jsme měli tři soustředění, byli jsme třikrát na ledovci a z toho jsme se na jednom z nich kvůli počasí ani jednou pořádně nesvezli… nevím. Myslím, že by bylo potřeba alespoň jednou za čtrnáct dní na podzim vyjet trénovat.

A jak trénujete, když zrovna nejste na lyžích? Jak vypadá vaše "suchá" příprava?
Pořídili jsme si s tátou dvojkolo, takže když je dobré počasí, vyrážíme na něj, s mamkou chodím běhat a v létě jezdíme na orlickou přehradu, takže také plavu, no a pokud se do toho dá zařadit také plachetnice…ale to je spíš jen na odreagování. (usměje se)

Vy zároveň sportujete a studujete na konzervatoři hru na flétnu a kytaru. Je to obtížné skloubit dohromady školu a sport?
Letos bych měla odmaturovat, takže jestli je to obtížné, vám řeknu až v červnu, jestli to zvládnu, nebo ne. (smích) Zatím se to pořád nějak dalo. Teď jsem byla měsíc pryč, teprve se zase zabíhám…doufám, že to půjde i dál.

Podporují vás spolužáci? Fandí vám?
Určitě mi fandí. Mě hrozně potěšilo, že když jsme byli po příjezdu z Itálie přijatí v senátu, tak tam přišla celá moje třída i s paní třídní profesorkou, což jsem vůbec nečekala, a moc mě to potěšilo.

Jaké to teď je, když jste získala paralympijskou medaili? Dáváte rozhovory, jezdíte na besedy?
Jsem na nějaké besedy pozvaná, rozhovory už také proběhly a možná ještě budou…je to docela časově náročné.

Když jsme se spolu bavily bezprostředně po vašem příjezdu z paralympiády, mluvily jsme i o tom, zda stříbrná medailistka z paralympiády přiláká peníze. Už se ozvali nějací sponzoři?
Zatím ne, my ještě ani nemáme žádný propagační materiál, na který bychom mohli sponzory lákat, a sami se prozatím žádní neozvali. Doufám, že budou.

Co kromě samotných sportovních výkonů vás na paralympiádě zaujalo?
Počet diváků. Nejsme moc zvyklí na větší množství diváků, na evropských nebo světových pohárech je vždycky minimum přihlížejících, takže tady to byla opravdu pěkná atmosféra. Když se přijelo do cíle a diváci jásali…

Na záběrech z Itálie jsem viděla, jak se za vámi rozbíhali někteří mladší diváci a chtěli autogram. Myslíte si, že je možné, aby byli takhle nadšení také lidé u nás, tady v České republice?
Bylo by to určitě hezké, ale myslím si, že tady spousta lidí ani vůbec neví, že nějaká paralympiáda je, že jsme třeba přivezli medaili…bylo by fajn, kdyby to lidé věděli. Myslím, že by pak i jejich zájem byl větší.

Co pro vás paralympiáda znamenala?
Určitě to byl vrchol letošní sezóny a byla to moje první paralympiáda vůbec, takže jsem se na ni těšila a byla jsem moc zvědavá na atmosféru, která tam bude, jak to celé bude probíhat. A byla to skvělá zkušenost, a tím víc, že jsme přivezli medaili, tak jsem měla ještě větší radost.

Pro vás to ale nebyl první zážitek, jaké to je být medailistkou na velké sportovní akci. Vy máte stříbro ze sjezdu z mistrovství světa ve Wildschönau z roku 2004. Jaké to bylo tehdy?
Bylo to moje první mistrovství. Předtím ještě ve Wildschönau byl závod světového poháru, to byl můj první světový pohár, tehdy tam ještě byla Kateřina Teplá. I ve Wildschönau bylo docela dost diváků a byl to vlastně můj první zážitek z větších závodů.

Je to obtížnější závodit před větším počtem diváků? Nebo je to naopak víc motivující?
Nejsem nervóznější tím, že tam je víc diváků, ale díky nim je ten závod o hodně větší zážitek.

V Turíně jste byla vlajkonoškou výpravy na zahajovacím i závěrečném ceremoniálu, jaký to byl pocit a jaké byly ceremoniály? V televizi působily velmi pěkně a zajímavě…
Byl to nádherný zážitek. Ten pocit, když jsme vylezli na stadión, tam to obrovské množství lidí a my s vlajkou, to bylo hrozně krásné. Navíc oba ceremoniály byly moc povedené.

Na zahajovacím ceremoniálu vytvořili vlajkonoši živý řetěz, který si předával pochodeň s paralympijským ohněm, vy jste se jí také dotkla. Jaké to je? Stíhá si člověk vůbec takový moment užít? Nebo je to spíš snaha nic nepokazit a rychle předat pochodeň dál?
Je to úžasný zážitek. Když jsme šli dělat řetěz, tak jsem nevěděla, že je to proto, že budeme předávat oheň, nevěděla jsem, co mě čeká. A pak, když jsme si pochodeň předávali, tak jsem si to vlastně ani pořádně neuvědomila, že je to TEN oheň, ale bylo to moc pěkné.

Co vás teď kromě maturity čeká? Jaká bude vaše příprava na další sezónu?
Uvidíme, jestli se nám podaří sehnat sponzory, pak bychom chtěli skutečně pořádnou přípravu. Být co nejvíc na sněhu. Příští rok bude ve Švýcarsku mistrovství světa, kam bychom rádi jeli, a také bychom chtěli absolvovat celý světový pohár a pokusit se získat nějaký křišťálový glóbus.

Alice Tejkalová


 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting