Úvodní stránka Rozhovor s... Úspěšná sluchově postižená atletka Pavlína Maléřová: "Na deaflympiádě v Římě byli všichni překvapení, že jsem se dokázala vrátit."
Úspěšná sluchově postižená atletka Pavlína Maléřová: "Na deaflympiádě v Římě byli všichni překvapení, že jsem se dokázala vrátit." PDF Tisk Email
ostatní - Rozhovor s...
Redakce: Adéla   
Sobota, 24 Červen 2006 15:36
Pavlína Maléřová je stálicí mezi českými sluchově handicapovanými atlety. Letos čtyřicetiletá vrhačka poprvé závodila na letních deaflympijských hrách v roce 1993 a absolvovala už pět evropských šampionátů. Nejtěžší chvíle sportovní kariéry zažila na deaflympiádě v Kodani v roce 1997, kdy musela po pozitivním dopingovém testu na efedrin vrátit zlaté medaile. Dokázala se však vrátit a stále si udržuje skvělou výkonnost. Stala se nejlepší sportovkyní Českého paralympijského výboru za rok 2005.

Jaké byly vaše atletické začátky?
S atletikou jsem začala ve škole. Vrhala jsem koulí, v Olomouci mě naučili pořádně techniku, to bylo v roce 1985. V roce 1987 jsem se přestěhovala do Ostravy, kde jsem studovala, a ve Vítkovicích jsme začala závodit se slyšícími.

Jaké byly vaše první velké závody?
Na prvních velkých závodech jsem byla v Německu, v Mnichově, na mezinárodním mítinku v roce 1985. Šla jsem tam oštěp, kouli a disk. Byla jsem 3. v oštěpu, 4. v kouli a 2. v disku. Na dalších závodech jsem byla v roce 1991, to bylo mistrovství Evropy, pak deaflympiáda v Bulharsku, v Sofii, v roce 1993, potom v roce 1995 znovu mistrovství Evropy…vlastně mám za sebou už pět evropských šampionátů.

Jak se za tu dobu, co závodíte, změnila atletika sluchově postižených?
Za ta léta vzrostla konkurence, hlavně v zahraničí.

Jak vzpomínáte na deaflympiádu v Sofii?
Na své první deaflympiádě v Sofii v roce 1993 jsem se potkala s neslyšícími z jiných států a poprvé jsem měla možnost komunikovat s nimi v jejich znakové řeči, kterou jsem se od nich postupně naučila. Dnes už jsem ji zvládla.

Na další deaflympiádu jste jela v roce 1997 do Kodaně a nebyla pro vás nijak šťastná…
Na deaflympiádě v Kodani v roce jsem musela vrátit obě zlaté medaile, kvůli pozitivnímu testu na efedrin. Trenéři mi dali nápoj, ve kterém byl efedrin, o tom samozřejmě nevěděli. Byla to smůla.

Na světovou scénu jste se ale vrátila - o čtyři roky později na deaflympiádě v Římě.
Ostatní neslyšící byli v roce 2001 na deaflympiádě překvapeni, že závodím, že jsem se nevzdala a bojuju dál. V disku jsem byla první, v kouli třetí a v nové deaflympijské disciplíně, hodu kladivem, druhá.

Poslední deaflympiáda, které jste se zatím účastnila, byla v Melbourne v roce 2005.
Ta pro mě byla nejzajímavější. Měla jsem tam problémy s achillovou šlachou a bála jsem se, že to nedopadne dobře, dotahovala se na mě v disku Číňanka. Ale nakonec jsem dokázala vyhrát.

Co vás čeká dál?
Letos nemáme žádné velké akce, ale v příštím roce bude mistrovství Evropy ve Španělsku, další světový šampionát ve Venezuele, a pak 2009 deaflympiáda na Tchaj-wanu.

Jak dlouho máte ještě v plánu závodit?
Závodit bych chtěla dál, když mi to dovolí zdravotní stav. Počkám na deaflympiádu na Tchaj-wanu v roce 2009, to mi bude 43 let, a pak uvidím.

Alice Tejkalová (ze znakové řeči tlumočila Jana Veverková)

 
HANDISPORT.CZ, Powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting